BS cup 2013

BS cup 2013

Byl to docela pochmurný večer .... závody se blížily ke konci a nám neustále dejchal na paty sousedící tým …. B. S. Nikon …. fakt paráda … .

No nemluvě o tom, že jsme byly docela dlouhou dobu mezi prvním příčkami vítězných stupínků. Jó, to jsme si to zapíjeli, radovali se, jaký máme super tajné receptury ... no znáte to. A pak z ničeho nic , jakoby ostatní týmy, nebo alespoň jejich větší část, dostali druhou mízu .... .

Bože jak já nesnášel zvuk pípáku u vedlejšího týmu, zdálo se mi, že už se jim snad zasekl hlásič, neboť to už ani nebylo možné, aby v jedno kuse jenom řval.  Ale tak vzdávání boje není mojí každodenní rutinou. A tak se nedalo nic jiného dělat, než hypnotizovat mé dokonale zakrmené místečko, ve kterém se nenápadně na háčku leskla jedna z mých vzácných dobrůtek.

Nebudu říkat, že už jsem ani nedoufal, protože každý správný rybář čeká do poslední minuty .... přece i při odjezdu nejdříve sbalí vercajk a svoji židli pod zadkem, ale pruty? ... Pruty ty sou nahozeny do poslední vteřinky .... a tak i já stále čekal na tu svou osudovou vteřinku...

Už jsem si neměl s kým povídat, moji kolegové jaksi usnuli. Z jejich pochrupkávání se dalo usuzovat, že mají krásné sny o jezeře. A tak i já jsem si řekl, že se na chvíli natáhnu. Zachumlal jsem se proto do spacáku, zavřel oči a i já proplul ve snech k nádhernému jezeru. Samozřejmě i v tom snu jsem měl poctivě nahozeno a čekal jsem na svůj úlovek. Miluju sny ... v nich se ten hlásič vždy rozzáří. A i v tomto snu se hlásič začal ozývat a já se natěšeně zvedal ... ale co to, najednou se můj sen proměnil v noční můru, jelikož jsem se nemohl za boha zvednout ze židle!!! Už jsem začínal být poněkud nervózní a naštvaný. Nemohl jsem nic dělat, naštěstí se můj mozek vzpamatoval a já si uvědomil že pípák neřve ve snu, ale hlavně v reálu.

To jste měli vidět jakou rychlostí jsem se probral a vyletěl z lehátka. Popadnul jsem rukojeť prutu a sekl .... To je pánové a dámy nádhernej pocit ... jak cítíte, že tam ta ryba je. To už jsem měl za zády mladýho s jeho nedočkavými otázkami v podobě : Tak co? Tak co? Máš něco? A je to velký?

Popravdě jsem ho trochu ignoroval a vychutnával si zdolávání ryby. Moje letité zkušenosti mi napovídali, že je to kapr ... jóóó toho já chci ... .Už se blížil ke břehu. Mladej nedočkavě volal rozhodčího a pak šup s podběrákem do vody. Ale něco bylo jinak ... Co to je? Vypadá to jako kapr, ale není to kapr? Dyť je jinej?! Páni ... on je to nádhernej KOI KAPR.

To už přiběhli rozhodčí a začali se rozplývat tak jako já nad rozmanitostí přírody, nad nádhernou smetanovou barvou. Nad horní ploutví lemovanou černými šupinami. Nad hlavou pokrytou oranžovými flíčky. A především nad očima, lemované modrou a zářícími všemi barvy ... jako bych se díval do duhy.

V tom okamžiku už mi bylo jedno na jakém stupínku budu stát .... Vylovit něco tak nádherného ... to je pro mě ta hlavní výhra ...